Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

‚Neolizujte si ruce. Hlavní je se nebát.‘ Výlet k reaktoru smrti za 350 eur

Svět

  6:00
ČERNOBYL - Řada lidí na celém světě neví, že na Ukrajině byl strašný hladomor, že přišla o Krym, ale skoro každý zná firemní značku – Černobyl. Tuto východoevropskou zemi nejvíc proslavila katastrofa. Málokoho před 30 lety napadlo, že z obrovského území kolem zamořených trosek bude jednou jedna z největších turistických atrakcí na Ukrajině.

Brána do nebezpečné zóny. foto: Reuters

„Tak prosím vás, tady vyplníte číslo bot. Pane, vy tam vzadu, nemusíte si brát roušku, to není třeba. Nic nehrozí, když budete dbát mých pokynů.“

Příběhy z Černobylu

Exploze reaktoru v Černobylu změnila historii a zasáhla do životů stovek tisíc lidí. Za chladnou statistikou se skrývají příběhy lidí, kteří se ve špatnou chvíli ocitli na špatném místě. Třicet let po katastrofě je na Ukrajině sbírala reportérka LN Petra Procházková. Seznamte se s nimi.

Příběhy z Černobylu.

Průvodce uklidňuje skupinu turistů a novinářů, že za celý den, který stráví v bezprostřední blízkosti 4. reaktoru černobylské elektrárny, tedy spíše toho, co z něj po explozi 26 .dubna 1986 zbylo, nebudou vystaveni radioaktivnímu záření větších hodnot, než jaké člověk vstřebá během dvouhodinového letu ve výšce deset tisíc metrů.

Číslo bot potřebuje vědět prý jen pro případ zcela výjimečné situace, která za řadu let, co tu provází, ještě nenastala. „To byste museli šlápnout opravdu do...“ zamyslí se, ale větu nedokončí.

Autobus přibližuje návštěvníky z různých zemí k červenobílé závoře oddělující čistý svět od radioaktivní zóny. Málokoho před 30 lety napadlo, že z obrovského území kolem zamořených trosek bude jednou jedna z největších turistických atrakcí na Ukrajině.

Dostaneme každý svůj dozimetr?

„Pane vedoucí,“ zvolá muž vybavený rouškou rusky s anglickým přízvukem. „Dostaneme každý dozimetr? Jak přesné vaše přístroje jsou? Nebyly náhodou vyrobeny v Číně?“

„Když se bojíš, měl jsi zůstat sedět doma,“ utrhne se na něj ukrajinsky mladá žena v sandálech. Pak se zamyslí a vytáhne z batůžku ponožky.

Turisté zpravidla nechtějí slyšet, že jim nic nehrozí a že výlet je stejně bezpečný, jako procházka po zoo. Pocit ohrožení, touha po dobrodružství, potřeba spatřit až magicky vyhlížející koncentrované lidské neštěstí a snaha zažít něco zcela výjimečného je také důvodem, proč zaplatili stovky eur.

„Tak a do trávy, přátelé, ne. Ani do lesa. Ať vás ani nenapadne brát si domů ze zóny nějaké suvenýry,“ velí průvodce.

Průvodce vydává striktní pokyny: „Pokud máte s sebou vodu, nejdříve si ústa vypláchněte a první doušek vyplivněte. Neolizujte si ruce. Pánové, vy zvláště, si umyjte ručičky i před tím, než půjdete na toaletu.“ Vedle agilního průvodce sedí v autobuse bývalý ředitel černobylské elektrárny Sergej Parašin, dnes poradce současného vedení objektu.

Je na něm vidět, že mu upovídaný průvodce leze na nervy. Tak trochu neurvale mu z ruky vezme mikrofon a řekne: „Hlavní je se nebát.“ Radiofobie je podle něj mnohem horší než radioaktivita. Jakmile člověk propadne hrůze z radiace, onemocní vším, co způsobuje.

Turistika bez vášně a citu

Turistické zájezdy do Černobylu a přilehlého, nyní zcela mrtvého města Pripjať, odkud před 30 lety bylo evakuováno veškeré obyvatelstvo, pořádá hned několik ukrajinských agentur. Většinou sídlí v Kyjevě a dvoudenní zájezd se stravou a noclehem v hotelu ve městě Černobyl přijde zhruba na 350 eur.

„Dělají to jen pro peníze. Nemají k Černobylu žádný vztah, to já mám opravdu morální právo elektrárnu lidem ukazovat,“ říká nasupeně Sergej Akulinin, muž, který vozí turisty a nejrůznější delegace do černobylské zóny s upřímnou láskou. Chová ji k objektu od roku 1977, kdy sem byl umístěn jako operátor turbínového cechu. Když reaktor explodoval, byl na svém pracovišti asi 60 metrů od reaktoru a jako jeden z prvních zachraňoval raněné a vypínal, co se vypnout dalo. V prvních hodinách po explozi v šesti lidech vypili pět litrů technického alkoholu.

Dal se k odborářům a stal se z něj funkcionář. V roce 1990 ale pochopil, co se může stát smyslem jeho života. Začal vozit do zóny zahraniční delegace. Byla to jeho vášeň.

Vypracoval první bezpečnostní pravidla, která dodnes platí pro turisty, vymyslel trasy, více méně bezpečné, zorganizoval celý systém dezaktivace návštěvníků. Do zóny stačil vypravit 1700 zahraničních delegací. Když ho v roce 2011 poslali do invalidního důchodu, protože mu diagnostikovali těžkou trombocytopenii, věděl, že Černobyl neopustí. I když mu pěkně šlápnul do života.

Černobylský reaktor.

Povzbudivý mok pro překvapené turisty

Sergejova firma Černobyl Vněšservis sídlí ve městě Slavutyč 60 kilometrů od elektrárny. Cena za dopravu až z Varšavy přes Kyjev do Černobylu, kde stráví turista čtyři dny, přijde asi na 460 dolarů. Všechny turisty Sergej osobně doprovází. Vloni jich bylo 800, letos už 400. Jede s nimi do zóny v 7 hodin 30 minut ráno starým vlakem, kterým každý den cestují tisíce dělníků, aby se prý cítili jako oni. Zavede je i do svého bytu v Pripjati, kde, jak říká, strávil nejkrásnější léta života. Kde se mu narodili dva synové.

Dodnes zůstali v zamořeném okolí Černobylu. Svá rodiště nikdy neopustíme, shodují se

Vytáhne lahev koňaku a rozleje překvapeným turistům něco povzbudivého moku. Po zóně je vodí až do osmi do večera, někdy nachodí skoro 20 kilometrů. V poledne jim dá krátkou přestávku, aby se najedli v místní kantýně, kde se stravují všichni pracovníci elektrárny.

„Vyvracím lidem mýty, které o Černobylu kolují. Třeba že se nám rodí děti se dvěma hlavami, že je to tady samý mutant,“ mračí se Sergej. Na bezpečnost turistů pečlivě dbá. „Ve skupině je vždy nejméně šest dozimetrů, neustále lidi kontrolujeme, jen občas se výjimečně stane, že jim trochu září boty. Stačí je umýt.“ Po návratu do Slavutiče čistí organismus svých svěřenců zevnitř, v baně s pomocí ukrajinského sádla a spousty vodky.

Pripjať je nejmladší předčasně zesnulé město na světě. Nejmladším jak ve smyslu délky existence, tak průměrného věku obyvatel. Ten byl pouhých 28 let. Samo město se narodilo v roce 1970 a zhynulo 27. dubna 1986, den po katastrofě, kdy bylo 50 tisíc obyvatel spěšně evakuováno.

Škola v Pripjati
Škola v Pripjati

Opuštěná škola v Pripjati.

Nebezpečná autíčka

Z hlediska perspektiv lidstva nebude Pripjať obyvatelná už nikdy. Jako turistickou atrakci ji ale čeká zářná budoucnost. Bohužel zloději, sběratelé a milovníci nebezpečného dobrodružství řadu exponátů už vyvezli a rozprodali. Přestože lidé museli své byty opustit v tom, v čem byli, a kromě dokumentů a peněz si s sebou nesměli vzít nic (aby se předešlo panice, slíbili jim, že se za tři dny vrátí), v opuštěných bytech dnes není prakticky žádný nábytek, chybí kovová zábradlí, dveře, vybavení kanceláří, odvezeny byly hračky, knihy, obrazy, koberce i nádobí.

Turisté ale většinou chodí jen po ulici. Pohyb po venkovním asfaltu je nejbezpečnější. Nakonec naše skupina největší radioaktivitu naměřila pouze v mechu na prospektu Lenina. Venkovní kovové předměty omyl časem déšť.

Šest tisíc obyvatel Slavutyče denně dojíždí do práce na elektrárnu do...
Hřbitov ve Slavutyči.

„Prosím, povšimněte si tohoto objektu, je to jedno z vůbec nejšpinavějších míst v celém městě,“ švitoří průvodce. Hlavy mužů i žen lačných pocítit zápach neštěstí se otáčejí směrem k pouťovému autodromu. Proč zrovna autodrom patří mezi výjimečně znečištěné exponáty, je lehce vysvětlitelné. Měl plátěnou střechu, která zafungovala jako lapač ra dioaktivního spadu. Po letech shnila, vlákna nasycená plutoniem, stronciem a cesiem spadla na autíčka a leží tam dodnes.

V autíčkách se ještě pár hodin po havárii proháněly děti, jejichž rodiče nedostali dostatečně varující informaci. Jen viděli, že dva kilometry od nich se nad atomovým reaktorem vznáší podivná aura. Někteří zvědavci se běželi na úkaz podívat na most, dnes nazývaný mostem smrti.

Bylo z něj vidět přímo na 4 .blok a všichni, kdo tady postávali, už nejsou mezi živými. Turisté most projíždějí mlčky, nikdo kupodivu nepožádá, aby autobus zastavil a mohla být pořízena nezbytná selfíčka s elektrárnou v pozadí.

Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč
Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč

Každý týden můžete získat zajímavé balíčky od značek Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč. Hrajte s námi a získejte hlavní výhru, balíček s...