Jako člen elitní vojenské jednotky SOG plnil Jiří Schams, kterému kolegové neřekli jinak než Regi, v divokém Afghánistánu se svou jednotkou řadu nebezpečných úkolů. Pravidelně se vydávali do rizikových oblastí nebo do akcí, kde šlo o život. Sedmnáctého března roku 2008 se však na první pohled nic náročného nečekalo.
Taková běžná patrola
Čeští vojáci dostali rozkaz, aby doprovodili dánské humanitární pracovníky do městečka Gerešk poblíž Hílmandu v jižní části země. Měli je krýt, zatímco budou vyjednávat o formách pomoci.
Nic zatím nenasvědčuje tomu, že by měly přijít komplikace, jednání jsou rychlá a konkrétní pomoc se domlouvá během několika minut. Někteří čeští vojáci už přemýšlejí, jak se za dva týdny rozloučí s Afghánistánem a odletí domů za rodinami.
Jejich dobrou náladu ještě umocňují místní obyvatelé, kteří se na ně smějou a zdraví je. Jeden Afghánec s volnými šaty šalvár kamíz jim dokonce kyne ze druhé strany ulice a míří k nim. Ale jeho úsměv je to poslední, co jednotka vidí.
Běžná akce se rázem mění v tragédii. Muž si pod tradičním afghánským hábitem nesl silnou nálož, kterou rozmetal celou ulici. Po silném záblesku a výbuchu je všude plno prachu. Až se vznese, je katastrofa zřejmá naplno. Kromě dvou Dánů a čtyř Afghánců na místě umírá i český velitel ochranného týmu.
A praporčík a medik Jiří Schams je na pokraji smrti. Do jeho těla vletělo mnoho špinavých střepin, uchráněna před nimi nezůstala ani jeho hlava. Po prvním prohlédnutí mu vojenští lékaři nedávají příliš šancí na přežití.
Ve vážném stavu jej převážejí do Prahy, kde pak několik měsíců strávil v umělém spánku. Jeho matka Jiřina vzpomíná, že když ho viděla poprvé, z celého těla mu trčely nejrůznější hadičky.
Regi to nevzdal
Ale Regi tuhle bitvu nevzdal. Lékaři mu sice v hlavě museli nechat dvě střepiny, avšak po odpojení přístrojů se probudil. Dnes je na vozíku, bez krátkodobé paměti, s vadou řeči a není soběstačný. I když jedním z jeho největších přání po probuzení bylo, aby zůstal v armádě, nesplnilo se mu. Žije dnes se svou maminkou v paneláku v pražských Stodůlkách.
Protože má navíc porušenou stabilitu i koordinaci, hodně času tráví na rehabilitacích. Vloni tak třeba musel šest týdnů cvičit ve specializovaném Burděnkově sanatoriu v Saki na Krymu. Jeho případ ukázal, že české armádě chybí zařízení, jehož odborníci by se dokázali o zraněné veterány komplexně postarat.
To byl apel pro několik lidí, kteří se to rozhodli na vlastní pěst změnit a ve středočeských Svémyslicích dnes budují specializovaný komplex Regi Base I. „Celý projekt vznikl vlastně na popud právě těžce zraněného válečného veterána Jirky Schamse alias Regiho,“ popisuje jeho kamarád a spoluautor nápadu Hynek Čech. „Každý z nás by měl mít nejen občanskou, ale i lidskou odpovědnost pomáhat těmto lidem. Oni za nás nasazují život,“ dodává Čech.
Bosňák štěstí neměl
Zatímco Jiří Schams z pekla Gerešku jen taktak vyvázl, tím jediným českým vojákem, který tam zemřel, byl praporčík Milan Štěrba. Všichni mu říkali Bosňák. I když mu bylo teprve 27 let, patřil ke zkušeným veteránům. Kromě afghánského konfliktu se zúčastnil i války na Balkáně a v Iráku.
„Říkali jsme si, že toho pro republiku udělal už dost a že by se mohl usadit, aby si užil syna, jehož zbožňoval,“ vzpomínala na něj manželka Soňa v televizním dokumentu Neznámí hrdinové. Milan Štěrba, kterého ministryně obrany Vlasta Parkanová in memoriam povýšila na poručíka a udělila mu Záslužný kříž nejvyššího stupně, byl druhým českým vojákem, který zahynul v afghánské misi. Ale vlastně prvním, kdo padl přímo na bojišti po útoku.
Vůbec první českou obětí afghánské mise byl v květnu 2007 voják, kterého v jeho obrněném vozidle zavalilo bahno a kamení po sesuvu půdy.
