Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

(3) Hříbek: Jiří Vácha využívá Boha mezer

Události

  19:48

Planeta Země

Vácha 2 / 4 Cimbál

Těší mě, že moje interview s americkým fyzikem, profesorem Lawrencem Kraussem Orientace 26. dubna, vyvolalo polemickou reakci emeritního profesora patologické fyziologie Jiřího Váchy (Orientace 10. května). Zde je moje odpověď. 

Předně mi udělalo radost, že jsem se dočkal kultivované polemiky, protože při čtení reakce literárního redaktora a editora Martina Machovce Od vědeckého světonázoru k svaté nabubřelosti (LN, 6. května), mi bylo za autora spíše trapno. Jen připomenu, že podle Machovce přišel Krauss s křížkem po funuse, neboť jeho teorii o vzniku vesmíru z ničeho prý již před půlstoletím anticipoval náš undergroundový básník a filozof Egon Bondy. Je vskutku politováníhodně, že Machovcovi není jasný rozdíl mezi hypotézou teoretické fyziky, jež se opírá o jistou, byť velmi zprostředkovanou evidenci, která se navíc stala dostupnou teprve nedávno – a spekulacemi filozofa, jež se opírají o intuici a zdravý rozum. Obojí: intuice i zdravý rozum jsou ve fundamentální fyzice k ničemu. Mikrosvět i makrosvět se vzpírají našim názorným představám a každodenní logice. Fyzikální teorie je adekvátně vyjádřitelná pouze v matematickém jazyce, srozumitelném zlomku obyvatel této planety.

Musíme být vděční vědcům, jako je Krauss, pokud krom schopnosti posouvat hranice poznání mají i literární talent, takže pro nás ostatní dokážou nové poznatky alespoň přibližně přeložit do přirozeného jazyka. Pan Machovec si tyto věci neuvědomuje. Navíc mu uniká význam podobných interview: spočívá v tom, abychom si případně vyhledali knihy, které inteligentní lidé dnes považují za důležité a užitečné, a tím si rozšířili obzory. Pan redaktor nic číst nebude, protože Krauss se dotkl jeho náboženských předsudků, a koneckonců si vše podstatné přečetl již před několika desetiletími.

Povinností není mlčet

Ale zpět k článku profesora Váchy, který patří do jiné ligy. Vácha ví, že fyzika není filozofická spekulace, a je si vědom potenciálního dopadu Kraussovy hypotézy na náš obraz světa: pokud je neustále proměnlivé kvantové vakuum přijatelným substitutem nicoty, pak máme k dispozici empirickou hypotézu o vzniku všeho z ničeho bez stvořitelského aktu. Profesor Vácha ovšem sdílí Machovcovo mínění, že Krauss si je ateistickými implikacemi své teorie příliš jistý a ve výrocích proti náboženství až hulvátský.

Budiž, pokud budeme nadále označovat za hulvátství, když někdo přímočaře označí jisté antikvované představy, jež jsou v evidentním rozporu s poznatky, k nimž s vynaložením velkého úsilí dospěli ti nejtalentovanější z nás, za nesmysly, pak je Krauss hulvát. Podle mého názoru by se však ti, kdo chtějí používat výraz „hulvátství“ tímto způsobem, měli zamyslet nad principy svobodné společnosti. Pokud někdo zcela vážně v témže čísle Lidových novin, v němž vyšel inkriminovaný rozhovor, objasňuje „význam svatořečení“ tak, že „je to prokázané úředním potvrzením“ (rozhovor s biskupem J. Vokálem), je třeba si zvykat, že někdo jiný má právo podobné výroky vzápětí označit za dejme tomu totální nesmysl. Pokud bychom se měli z obavy, abychom nebyli označeni za hulváty, zdráhat tohoto práva využít, nežili bychom v údajně sekulární České republice, nýbrž v teokratické Saúdské Arábii. Tolerance vůči náboženství neimplikuje povinnost pokorně mlčet, pokud máme pocit, že je urážena naše inteligence.

Text profesora Váchy ale považuji za seriózní kritiku Kraussova optimistického názoru, že věda je na cestě nechat časem náboženství mimo hru, přinejmenším jakožto alternativní způsob vysvětlení existence světa. To však neznamená, že bych Váchovu kritiku považoval za přesvědčivou. Jeho úvaha je typickým příkladem argumentace takzvaným Bohem mezer. Kdysi jsme potřebovali nejen boha hromovládce a boha moří, ale dokonce nymfu či najádu pro každý potůček. Pak jsme se spokojili s jedním Bohem, Stvořitelem všehomíra, a jako výraz Jeho moci nás ohromovalo hvězdné nebe nad námi. Jenže Isaac Newton ukázal, že stejné přírodní zákony ovládají Zemi i nebesa.

Takzvaná hypotéza

Dlouho se zdálo, že bez Stvořitele je nepochopitelný alespoň život, ale v polovině předminulého století přišel Darwin s hypotézou, která se stala základem standardní biologie a naznačuje, že ani v říši živého není třeba nadpřirozených zásahů. Křesťanské církve energicky vzdorovaly této hypotéze přinejmenším do poloviny minulého století a některé to nevzdaly dodnes. Zvláště američtí evangelikálové se opakovaně pokoušejí podkopat moderní biologii.

Tito kreacionisté přišli zhruba před dvaceti lety s „hypotézou“ inteligentního plánu, podle níž mechanismus přírodního výběru není s to vysvětlit některé rysy živých organismů, takže údajně musejí být výsledkem stvořitelského zásahu inteligentního aktéra. Samozřejmě že se nejedná o skutečnou vědeckou hypotézu, protože kreacionisté nedokázali nabídnout alternativní vysvětlení, pouze poukazovat na nevyřešené problémy stávající hypotézy. Jinými slovy: dosazovali Boha do mezer, jež věda dosud nezaplnila.

Tuto historii zde připomínám proto, že profesor Vácha byl zhruba před deseti lety vehementním propagátorem nového amerického kreacionismu „inteligentního plánu“. V poslední době jsme o této „hypotéze“ už mnoho neslyšeli, právě proto, že k ničemu nevedla a mnohé mezery byly mezitím zaplněny, pokud vůbec kdy existovaly.
 Když to nevyšlo v oblasti biologie, zkouší to teď profesor Vácha s další mezerou – tentokrát v oblasti psychologie, konkrétně vědomí. Hovoří o těžkém problému vědomí (hard problem of consciousness), který je hojně diskutován v současné filozofii a kognitivní vědě. Zdá se, že fyzikální vysvětlení si není s to poradit s kvalitativní, zkušenostní povahou vědomí.

Sledujte ty postupy

K tomu dvě věci. Za prvé, rozhovors Kraussem se tohoto problému netýkal; nicméně profesor Vácha si může na YouTube vyhledat například Kraussovu besedu s profesorem Dennettem, předním specialistou na filozofii vědomí. Krauss žertem Dennettovi říká: „Vy pracujete na vědomí, to je těžké téma, proto jsem si vybral fyziku, protože ta je lehká.“ Není to tedy tak, že Krauss si naivně myslí, že řešením záhady vzniku vesmíru bylo vysvětleno vše.

Za druhé, není to tak, že s problémem vědomí si neúspěšně lámeme hlavy odjakživa. Psychologie jako věda je stará něco málo přes sto let a seriózní empirický výzkum vědomí je záležitost sotva posledního půlstoletí. Předtím jsme měli jen filozofickou spekulaci. Ale i filozofie vědomí učinila v posledním půlstoletí značný pokrok. Tato literatura je mi známa, takže si uvědomuji problémy, s nimiž se potýkáme. I za krátkou dobu několika desetiletí se však natolik zjemnilo naše myšlení o vědomí a bylo dosaženo takového pokroku v empirické sféře, zvláště v neurovědách, že nevidím důvod následovat profesora Váchu v jeho pesimistickém odhadu, že problém vědomí „není úplně řešitelný přírodovědeckou metodou“.

Sledujete tu logiku? Vypadá to, jako by vědomí mělo být poslední nadějí těch, kteří chtějí identifikovat alespoň něco, co se bude vymykat přirozenému vysvětlení, když už museli rezignovat na potřebu nadpřirozeného stvořitele vesmíru a života. Jako by někteří z nás byli motivovaní nikoli hledáním přirozeného vysvětlení, ale naopak jeho mezí. Zvláště v případě vědce je to podivný motiv.

Nicméně existenci mezí poznání můžeme připustit. Je možné, že třeba právě vědomí je skutečně něčím, co navždy unikne „přírodovědecké metodě“. Co z toho plyne? Nanejvýš to, že naše savčí mozky nejsou dobré k tomu, aby si poradily s každým problémem, na který narazí.

Vácha 2 / 4 Cimbál

Text byl publikován v Lidových novinách 17. května 2014, příloha Orientace, strana 24

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!