Co je s talentem Průchou? Vynechá už druhou sezonu, nevylučuje konec

Hokejoví nadšenci si jistě vybaví reklamu z oficiálních stránek newyorských Rangers, kde Jágr dává fanouškovi rychlou lekci češtiny a vtipně mu poradí, že za dobrý zápas má pochválit hláškou „smrdíš jako prase“. Cestou do kabiny potká klubový fanoušek právě Průchu a využije Jágrovu radu...

V tu dobu - někdy před sedmi lety - bylo pardubickému odchovanci hej. Jeho hokejový život se ubíral správným směrem. Ani pozdější odchod ze zámoří do ruského Petrohradu mu neměl příliš zbrzdit kariéru.

Jenže poslední sezonu nebylo o Průchovi téměř slyšet. Od března 2013 neodehrál soutěžní zápas a zdá se, že návrat na led není v současnosti pravděpodobný, protože hlava to nedovolí.

Zraněný Petr Průcha.

Přes všechny problémy zůstává hokejový třicátník psychicky vyrovnaný. „Určitě jsou na světě horší věci, než nemoct hrát hokej, takže z toho nedělám žádnou tragédii. Pokud se mě na to nikdo pořád dokola neptá, tak jsem v pohodě a nemyslím na to,“ napsal Průcha e-mailem redakci.

„Nechtěl jsem, aby o mně bylo někde moc slyšet v souvislosti s mým zraněním, nechtěl jsem pořád někde poslouchat otázky typu, co mi je a jak jsem na tom. Snažil jsem se v tichosti dát dohromady a připravit se na další sezonu. Bohužel to zatím nejde.“

Co vám přesně je? Podstoupil jste nějaká lékařská vyšetření?
Říká se tomu postkomoční syndrom, jsou to stavy po několika větších otřesech mozku, které jsem utrpěl po tvrdých střetech v NHL i KHL. Několikrát jsem byl v tunelu na CT vyšetření, ale nic se tam neukázalo. Pak jsem chodil i na různé akupunktury, rovnání krční páteře, hodně se mi snažili pomoct Pavel Kolář a Vladimír Brejcha, ale na tohle pomůže asi hlavně čas a klid.

Jak se cítíte teď? Co můžete dělat?
Momentálně se to zastavilo na určitém bodě a nějak se to nechce hnout z místa. Snesu zátěž kolem 60 procent toho, co jsem dělal běžně dřív a cítím se dobře, ale když to přeženu, hlava mi to hned dá vědět. Takže trénuju celé dny stejně jako v letní přípravě na běžnou sezonu, jenom to dělám s poloviční zátěží. Ve zbytku volna se starám o svůj internetový projekt vimkdebydlim.cz, který by mohl brzy skvěle pomáhat lidem, aby sehnali díky recenzím kvalitní bydlení.

Dá se říct, kdy se vrátíte na led?
To se odhadnout nedá. Rád bych co nejdřív, ale určitě už nechci nic uspěchat a riskovat další zdravotní komplikace.

Měl jste údajně nabídku z Pardubic. Je to pravda? Byly ještě nějaké jiné?
Nabídek za ten rok bylo dost, ale nepřipadalo v úvahu, abych nějakou z nich vzal. Byl by to hloupý hazard se zdravím. Dokud si nebudu stoprocentně jistý, že je hlava v pořádku, tak ani nikde smlouvu podepisovat nebudu.

Nebojíte se, že byste mohl předčasně ukončit kariéru?
Pokud by mi to zdraví nedovolilo, tak by se nic jiného dělat nedalo. Nedá se říct, že se toho vysloveně bojím. Ale je jasné, že mě po tak dlouhé době bez zlepšení i tahle varianta napadla. Jak jsem řekl, dějí se horší věci.

Sledujete vůbec hokejové dění, nebo bys vás to ještě víc užíralo?
Musím se přiznat, že jsem si to celý rok nijak připomínat nechtěl, takže jsem si hokej v televizi nepouštěl. Občas jsem zašel na Lev Praha, to bylo všechno. Sledoval jsem jenom finále Stanley Cupu a mistrovství světa v Minsku.

Mrzí vás současná situace i proto, že se příští rok se světový šampionát hraje v Praze?
Jasně, že ano. MS v Praze v roce 2004 bylo moje první a zároveň nejlepší, na kterém jsem kdy hrál. Lidi u nás umí udělat fantastickou atmosféru a je to něco speciálního.

Co říkáte na krok Vladimíra Sobotky, který se nedohodl v St. Louis na smlouvě a odešel do KHL? Vy jste šel před třemi lety stejným směrem, i když to bylo za trochu jiných okolností. Ale třeba Jiří Hudler se po roce vrátil zpátky.
Bylo to pro mě překvapení, ale když jsem si přečetl pár rozhovorů s Vláďou o situaci, v jaké byl, vůbec se mu nedivím. Je to skvělý hráč, na němž se dá postavit celý tým a on nedostával v St. Louis moc prostoru. Ukázal velkou loajalitu ke klubu a vedení se teď zachovalo, jako by jim to bylo jedno. Každopádně si myslím, že se vrátí za rok zpátky do NHL.