Nebýt politiky, neodešel bych, říká režisér Herz

LN Předsedal jste porotě plzeňského filmového festivalu Finále. Kolik filmů jste za poslední dny a týdny stihl zhlédnout?
Nebylo jich tolik, protože vím, jak to na festivalech chodí. Nechtěl jsem běhat z kina do kina, požádal jsem porotu, aby mi soutěžní filmy půjčila předem domů. 

LN Tipuji, že jich muselo být určitě přes padesát. Stály za ten vynaložený čas?
To nesmím říci. (usmívá se) 

LN Co si myslíte o stavu české kinematografie? Sdílíte také názor, že jí škodí klesající divácký vkus?
Částečně ano, skutečně je to tak. Jsou režiséři a skupiny, které se dívají v hodnocení tvorby jen a jen na návštěvnost filmů v kinech, což není ideální i vzhledem k faktu, že tady jsou nejnavštěvovanějším filmem Babovřesky. Je v tom něco špatného. Už se dívám na filmy strašně moc let a pamatuji doby Laurence Oliviera. Tehdy, když k nám na malé město dorazil nějaký jeho nový film, stávaly se na lístky dlouhé fronty. A to se v tom roce 1948 jednalo o Hamleta; zkuste si představit, kolik lidí by na Hamleta dorazilo do kina nyní. 

LN A není to třeba i tím, že vstupenky do kina jsou stále dražší?
Zažil jsem válku i potravinovou krizi a i tehdy si lidi na kino dokázali uspořit. Teď je to všechno nějak jinak a není to úplně dobré. Kino je dnes opravdu drahé, ale ona je drahá i filmová výroba, tohle jde ruku v ruce. Mám zkušenosti také s televizní tvorbou, která vyjde spíše levněji, ale není to právě pozitivní. Některé výsledky jsou vysloveně strašné. Proto mne také příliš nemrzelo, když moji tvorbu Česká televize nikdy pořádně nepřijala za svou. Vlastně mě tady do televize nikdy oficiálně jako tvůrce nevzali. 

LN Takže pro vás televize není právě přátelské médium?
Naprosto. Jak jsem zjistil naposledy i s Habermannovým mlýnem, v České televizi mě jednoduše nechtějí. Totéž se stalo i Hořícímu keři.

LN Řekli vám důvod?
Ne, to oni nedělávají. Není potřeba něco zdůvodňovat. 

LN Tudíž se toho oproti totalitě z vašeho pohledu až tolik nezměnilo. Tehdy vás komunisti rovnou zakázali.
Vždycky jsem si myslel, že nejhorší na filmu jsou političtí dramaturgové, které do televize nasadil ÚV KSČ. Proti nim jsem bojoval urputně všemi možnými prostředky, museli jsme vystřihávat z filmů celé scény, aby nám je vůbec dovolili promítat. Doufal jsem, že až jejich doba skončí, nastanou kinematografii zlaté časy. No, nestalo se tak. Tehdejší političtí dramaturgové sice zmizeli, ale objevili se jiní. Noví. A ti koukají jen na to, co jim film vynese. Nebo tomu prostě nerozumím, viděl jsem takové hrůzy, na jejichž výrobě se ČT podílela! Nechápu, že televize koprodukuje, či rovnou zaplatí film amatérovi a na moji tříletou práci se pomalu ani nepodívá. 

LN Jak to myslíte?
Moje německá produkce stála o spolupráci s nimi, poslali jsme scénář, který tam rok ležel nepovšimnut. Poté mi oznámili, že po dlouhém uvažování se rozhodli na filmu nespolupracovat. Dával jsem scénář číst jednomu z nejlepších evropských dramaturgů, který mi poslal v reakci kolem dvaceti stran hodnocení. S tím, že je zázrak, že se v Evropě něco takového povedlo napsat a vymyslet. Z České televize napsali tři řádky. 

LN Uvažování bylo opravdu dlouhé...
Ano, po roce našeho čekání. A vůbec jsem to už nechápal poté, co jsem třeba viděl debut Matěje Chlupáčka Bez doteku. Stejně tak musím říci, že se mi nelíbí ani jeho festivalová znělka. Nejde přitom o to, že je mladý a nemá filmové vzdělání, já také neabsolvoval FAMU. 

LN Oč tedy jde?
Než jsem začal režírovat, absolvoval jsem praxi u uznávaných osobností, byl jsem ochotný se učit od mistrů a akceptovat jejich zkušenosti a umění. Dva roky jsem dělal asistenta Zbyňku Brynychovi, další dva roky jsem byl pak u Jána Kadára. A vlastní film jsem si dovolil natočit až poté, co Kadárův Obchod na korze získal v roce 1966 Oscara. Coby pomocnému režisérovi mi to Kadár tehdy přímo doporučil s tím, že noha Oscara patří mně. Takže já jsem přece jen měl něco za sebou, absolvoval jsem loutkařinu na AMU, uměleckou průmyslovku. Chlupáček nemá nic. Jeho největším vkladem se zdá být jeho nízký věk, ale to je málo pro to, aby vám coby státní médium zaplatili film. 

LN Není to nakonec síla zvyku?
Myslíte, že když jsem měl zákaz v Československé televizi 14 let, že už mi ta nálepka zůstala? Je to možné, protože jsem se tam vlastně nikdy nevrátil ani jako herec. 

LN Pamatujete si na dětství a válku?
Pamatuju si všechno. Do nejmenších detailů. Napsal jsem za posledních pár týdnů čtyři sta stránek autobiografie, tam to pak všechno najdete...