"No konečně, lepší pozdě než nikdy," prohlásil William Baker s prkenným úsměvem. "Máte štěstí, že máte tak pohlednou sekretářku, jinak jsem se mohl začít nudit a odejít."
Strike si všiml, jak Robin naštvaně zrudla, odvrátila hlavu stranou a předstírala, že rovná poštu. Ve způsobu, jakým Baker vyslovil slovo "sekretářka", bylo cosi z podstaty urážlivého. Ředitel velké firmy, bezchybně upravený v obleku s proužkem, zaměstnával Strika vyšetřováním dvou společníků, kteří s ním zasedali ve správní radě.
"Dobré ráno, Williame," odtušil Strike.
"Bez omluvy?" zamumlal Baker s očima upřenýma do stropu.
"Zdravím, a vy jste kdo?" zeptal se Strike, aniž by si Bakera dál všímal, a obrátil se místo toho k drobné ženě středního věku ve starém hnědém kabátě, která seděla na pohovce.
"Leonora Quineová," odpověděla hlasem, ve kterém Strikovo zkušené ucho zaslechlo západoanglický přízvuk.
"Čeká mě dnes dopoledne ještě hodně nabitý program, pane Striku," řekl Baker.
Bez pobídnutí zamířil do vnitřní kanceláře. Když ho Strike hned nenásledoval, ztratil trpělivost i něco z dřívější uhlazenosti.
"Pochybuju, že by vám taková nedochvilnost někdy prošla v armádě, pane Striku. Pojďte sem, prosím."
Strike jako by ho neslyšel.
"Co přesně po mně chcete, paní Quineová?" zeptal se zanedbaně vyhlížející ženy na pohovce.
"No, víte, jde o mého manžela…"
"Pane Striku, za hodinu a pár minut mám další schůzku," prohlásil William Baker zvýšeným hlasem.
"… a vaše sekretářka říkala, že už nikoho nepřijímáte, ale já jsem řekla, že počkám."
"Striku!" zařval William Barker, jako by volal k noze svého psa.
"Robin," zabručel unavený Strike, když mu konečně došla trpělivost, "vystavte panu Bakerovi účet a předejte mu svazek. Je aktualizovaný."
"Cože?" ozval se William Baker, vyvedený z míry. Objevil se zpátky ve dveřích do předpokoje.
"Právě vás vyhodil," prohlásila Leonora Quineová s uspokojením.
"Ještě jste tu práci nedokončil," obrátil se Baker k Strikovi. "Říkal jste, že je toho víc…"
"Může to pro vás dodělat někdo jiný. Někdo, komu nevadí mít klienty idioty."
Atmosféra v kanceláři se dala krájet. Robin s kamennou tváří vytáhla z registratury Bakerův svazek a podala ho Strikovi.
"Jak se opovažujete…"
"V tom svazku je spousta dobrého materiálu, který obstojí u soudu," řekl Strike a podal fascikl řediteli. "Myslím, že se za ty peníze vyplatí."
"Ještě jste neskončil…"
"Ale skončil s vámi," prohodila Leonora Quineová.
"Budete laskavě držet hubu, vy pitomá ženská…?" spustil William Barker, pak ale rychle o krok ustoupil, když Strike naznačil, že nakročí k němu. Nikdo už nic dalšího neřekl. Bývalý voják jako by náhle zabíral dvakrát větší prostor než před pár vteřinami.
"Běžte si sednout do mé kanceláře, paní Quineová," pronesl Strike tiše.
Zachovala se podle jeho slov.
"Vy si myslíte, že ta si vás může dovolit?" jízlivě se ušklíbl ustupující William Baker, už s rukou na klice.
"Když se mi klient zamlouvá, můžu se na ceně dohodnout," řekl Strike.
Zamířil za Leonorou Quineovou do kanceláře a přibouchl za sebou dveře.
